|

Salvadori Arte S.R.L.

Salvadori Arte S.R.L.

Itálie

Case Study Information

Greening processes

Energetická účinnost

Greening input

Obnovitelná energie

Greening workplace

Udržitelná spotřeba

Greening outputs

Company size headcount: Přibližně <10
Company size turnover: okolo 2 m
Interviewed: Zavedený podnik (starší generace), Nástupce (nová generace)
Industry: Výroba

Background

Uměleckou slévárnu Salvadori Arte založil v roce 1964 v toskánské Pistoii Enrico se svým bratrem a švagrem. V roce 1964 převzala společnost slévárnu založenou v 19. století. Společnost převedla své portfolio zákazníků, zařízení, provozy a know-how na nové majitele prostřednictvím ročního procesu předávání.

Následně se cesty Enrica, jeho bratra a švagra rozešly a Enrico pokračoval ve vedení podniku se svou ženou. Jeho syn Giacomo a jeho bratr Gianluca se připojili k podniku v roce 1991, resp. 1992, a v roce 1996 se stali společníky vedle svého otce a matky.

Umělecká slévárna Salvadori Arte vyrábí umělecká díla z bronzu, mosazi, hliníku, nerezové oceli a dalších slitin. Používá tradiční, starou metodu lití do ztraceného vosku.

Rodina Salvadori vede podnik od poloviny 60. let 20. století. Jejich techniky a znalosti byly předány ze starých kovoliteckých dílen v Pistoii.

Některá díla Salvadori Arte jsou umístěna v nejslavnějších muzeích a uměleckých sbírkách a na nesčetných náměstích a zahradách ve městech a metropolích po celém světě. Slévárna disponuje dovednostmi a technikami potřebnými k vytvoření uměleckých děl na zakázku. Společnost působí v efektivních dílnách v přízemí jedné průmyslové haly, která má 700 metrů čtverečních vnitřní a 600 metrů čtverečních venkovní plochy. Zařízení může realizovat rozsáhlá díla, protože hala disponuje vhodným zvedacím zařízením, které umožňuje vytvářet sochy vysoké až 6 metrů. V jeho venkovních prostorách je možné tuto výšku přesáhnout.

Sustainability transition

Rodina Salvadori začala uvažovat o zahájení procesu ekologické přeměny asi před patnácti lety. V té době mnoho dodavatelů fotovoltaických systémů navrhovalo majitelům firem, jak zefektivnit jejich podnikání z hlediska nákladů a využívání zdrojů. V té době dávali dobrou pobídku za každý vyrobený kilowatt, ale společnost se necítila na zahájení tohoto přechodu kvůli nedostatku financí; počáteční náklady byly příliš vysoké na to, aby se tento typ investice uskutečnil. Postupem času se objevily další návrhy, ale nebyly tak výhodné jako předchozí.

Společnost dosáhla zdravé ekonomické a finanční stabilizace, takže je nyní možné instalovat fotovoltaický systém. Tím se sníží náklady a společnost si bude moci vyrábět elektřinu sama. Společnost také plánuje zavést nový systém osvětlení, který nahradí všechny neonové lampy LED lampami. Vzhledem k provozu slévárny stojí plyn společnost více než elektřina. Navzdory technologickému pokroku však stále nejsou k dispozici žádné konkrétní výhody, které by ospravedlnily změnu tradičních procesů a strojů. Rozhodnutí o přijetí těchto opatření bylo v rodině jednomyslné, vzhledem k výhodám, které by společnost z tohoto typu investic měla, pokud jde o:

  • Nižší náklady.
  • Menší dopad na životní prostředí a v důsledku toho lepší přínos pro komunitu.
  • Návratnost image pro společnost.

Learning points and actions to consider

Zásadní je spolehnout se na odborníky, kteří umí dobře spočítat náklady a výnosy, i když, jak zdůrazňuje Giacomo,„právě nyní jsou výnosy ve srovnání s velmi konkurenceschopnými náklady zřejmé, náklady na fotovoltaické panely jsou výrazně sníženy téměř o 80 %. Pro představu stačí říci, že zhruba před patnácti lety bylo k instalaci fotovoltaického panelu zapotřebí 130 000 eur, nyní je to 23 000 eur“. . Je tedy samozřejmě nezbytné, aby podnik posoudil svou situaci a to, zda má potřebné investice, aby tento proces zvládl.

Výhody pořízení fotovoltaického systému jsou pro společnost z hlediska snížení nákladů zřejmé. Přínos je to pro společnost, komunitu i oblast, kde působí. Vzhledem k hlubokému provázání se svým územím se jedná o vztah založený na principu dávání a přijímání, který je pro společnost velmi důležitý.

Společnost by také ráda přijala další udržitelnější opatření, zejména v případě plynového zařízení, které je nejvíce používanou technologií pro tento typ činnosti a je spojeno s vysokými náklady a výraznějším dopadem na životní prostředí. V této oblasti však navzdory novým technologiím společnost zatím nemá žádné konkrétní výhody, které by ji přiměly ke změně tradičních procesů a strojů. Giacomo poznamenává, že ačkoli společnost disponuje elektrickým indukčním tavicím zařízením na tavení kovů, je to „omezující faktor“ ve výrobě. Plynová tavicí pec dokáže roztavit 500 kg bronzu, zatímco indukční pec pouze 50 kg.

Investicí do budoucna by mohlo být pořízení indukčního zařízení na tavení nerezové oceli (tento typ oceli vyžaduje indukci, plyn ji nedokáže roztavit). Giacomo a Enrico se však domnívají, že stejně jako před patnácti lety u fotovoltaiky jsou počáteční investiční náklady potřebné pro tento proces stále příliš vysoké.

Pokud jde o budoucnost společnosti, Giacomo vidí možnost investovat do tisku bronzových dílů pomocí 3D tiskárny. Společnost již několik let tiskne modely prostřednictvím 3D tiskárny a následně odlévá bronz. Podle Giacoma bude dalším krokem přímý tisk bronzu. Nepochybně je třeba zlepšit kvalitu, která je stále nízká, a náklady, které jsou stále příliš vysoké, nicméně technologické inovace vedou tímto směrem.

Reflections

  • Mám k dispozici potřebné zdroje pro zahájení tohoto procesu?